Lidový tanec v Horním Němčí má svou dlouhou tradici. I přesto, že neexistují žádné archivní záznamy a tance z Horního Němčí nezařadila do svých sběrů ani Zdeňka Jelínková, taneční povědomí se zde do současnosti udrželo. Zásluhu na tom mají především Jan Janča a Ludmila Bahulová, kteří v roce 1970 obnovili tradici hodů s právem a dali tak podnět k založení souboru lidových písní a tanců. Ten pracoval do roku 2002 nejprve pod názvem Folkloristický kroužek Lesná, později za působení vedoucích Anežky Krhovské a Petra Miloše se ujal název Hopsák. Od roku 2009, kdy se soubor podařilo obnovit, vystupuje pod názvem Folklorní soubor Horněmčí pod vedením Adama Bobčíka. K podpoře lidových tanců přispělo také založení sdružení Učíme se lidové tance Jitkou Bartošovou, která organizuje kurzy lidových tanců na celém Uherskobrodsku.
Tanečních příležitostí, při kterých se v Horním Němčí tancovalo, se udrželo několik. Lidový tanec je součástí nejen svateb, ale také výročních obyčejů při fašanku, stavění máje, o dožínkách nebo o hodech. Kromě mladší vrstvy figurálních tanců, které se objevovaly na celém Uherskobrodsku, má Horní Němčí i svou sedlckou.
Sedlcká z Horního Němčí
Horněmčanskou sedlckou bychom mohli zařadit mezi tance se skočným vířivým krokem. V některých prvcích je podobná sedlcké z Dolního Němčí, má však svá daná specifika. Sedlcká má tři části – předzpěv taneční písně, samostatný taneční projev a společné víření.
1. Předzpěv taneční písně
Tanec začíná zpěvem tanečníka, který si vyjde před muziku a zavolá kývnutím ruky či zatleskáním tanečnici. Při zpěvu tanečník gestikuluje zdviženou paží, kterou si diktuje tempo. Tanečnice přiběhne a postaví se po pravici tanečníka, uchopí svou levou rukou tanečníka za jeho pravici a připojí se k rytmu písně. Tanečnice má pravou ruku volně podél těla, tanečník levou rukou gestikuluje. Postavení nohou tanečníků je v mírném rozkročení, kdy vnější nohy jsou mírně předsunuty. Chodidla tanečníků se nepohybují, zvedá se jen pata vnitřních chodidel tanečníků. Houpavý pohyb je dán pérováním v kolenou. Taneční pár přenáší váhu na první dobu taktu vpřed, přičemž spojené paže kmitnou vpřed, a na druhou dobu taktu vzad, přičemž paže kmitnou vzad. Páry se tak mírně natáčí k sobě a od sebe.
2. Samostatný taneční projev
Stálou součástí tanečního schématu horněmčanské sedlcké je samostatný projev tanečnice a tanečníka. Následuje vždy po předzpěvu písně. Tanečník švihem pravé ruky roztočí tanečnici, která se točí doprava kolem své osy. Krok tanečnice je skočný, kdy v předtaktí odlehčí váhu a vykročí pravou nohou, aby na první dobu taktu mohla naskočit oběma chodidly současně na zem a otočit se tak o 360°. Chodidla jsou mírně v rozkročení, levá noha předsunuta po směru točení. Na druhou dobu taktu pak tanečnice pokročí pravou nohou vpřed.
Tanečník stojí vedle tanečnice a vždy na první dobu taktu tleská ve výšce obličeje pravou rukou do levé.
3. Společní víření
Společné víření následuje vždy po dotočení tanečnice a má dvě části – a) víření vpravo skočným krokem a b) otáčení vlevo houpavým krokem.
a) Držení u společného víření je polootevřené. Tanečník drží pravou rukou tanečnici v pase, levou ruku má vzpaženu vzhůru. Tanečnice se drží levou rukou zezadu za tanečníkovo pravé rameno, svou pravou ruku má volně spuštěnu podél těla. Tanečníci tedy nejsou v držení u sebe vnitřními pravými boky, ale tanečnice stojí čelem k pravému boku tanečníka. S tím souvisí i krok tanečnice při víření, kdy vnější nohu zakračuje za tanečníka. Na první dobu taktu naskočí shora tanečníci na obě chodidla tak, že vnější (levá noha) opisuje mírný oblouček do strany a při dopadu je pak předsunuta po směru otáčení před nohu vnitřní (pravou). Na druhou dobu taktu poté pokročí tanečníci vnitřní (pravou) nohou vpřed. Tímto skočným vířením se otáčejí doprava a dostanou se během jedné fráze zpět do pozice čelem k muzice, kde na další přehrávku písně změní směr i krok víření.
b) Ve druhé části víření zůstává taneční pár ve stejném těsném držení vedle sebe. Pár se otáčí doleva houpavými kroky vpřed a vzad. Chodidla jsou stále v mírném rozkročení, vnější nohy vpřed, vnitřní nohy vzad. Na první dobu taktu vychází vnější nohy houpavým úkrokem vpřed, vnitřní noha se mírně přinoží k vnější noze. Na druhou dobu taktu se zhoupnou vnitřní nohy vzad a vnější nohy se téměř přinoží k vnitřním. Během obou kroků v jednom taktu se pár současně otáčí kolem osy páru doleva. Když se pár dostane do pozice zády k muzice, tanečník dupne pravou nohou, pustí tanečnici pod svou zvednutou levou rukou za sebe, přechytne si ji svou levicí za její levou ruku a otočí se doprava zpět čelem k muzice. Za svými zády si levou ruku tanečnice přechytne ze své levé ruky do pravé. Tanečnice pokračuje ve směru doleva čtyřmi rovnými kroky zpět na výchozí místo vedle tanečníka čelem k muzice.
Schéma tance je dáno jednotlivými přesně stanovenými částmi tance, rozdílnost může být způsobena jen různým počtem taktů a frází písně. Na jeden taneční celek připadají vždy dvě písňové přehrávky. Celé schéma s jedním předzpěvem písně a tancem je vždy pevně dodrženo.
