Prakšice, obec ležící na cestě mezi Uherským Brodem a Luhačovicemi, tedy na rozhraní dvou národopisných regionů, Uherskobrodska a luhačovického Zálesí. Blízkost těchto dvou oblastí se projevuje mimo jiné i v lidovém tanci. Zdeňka Jelínková, která zde v sedmdesátých letech 20. století sbírala taneční materiál, přiřadila sedlcký tanec z Prakšic k luhačovickému Zálesí, lidovým oděvem řadíme Prakšice spíše k Uherskobrodsku.
Tanec a taneční repertoár se díky bohatému společenskému životu, který ovlivňovala zdejší dechová hudba a pořadatelé místních tanečních zábav, v Prakšicích dochoval v poměrně velkém množství. Nejstarší písemná zmínka o taneční zábavě je v místní kronice ze závěru 19. století, kdy obec Prakšice udělila nájemci hospody pokutu 10 zlatých za pořádání neohlášené a obcí nepovolené taneční zábavy. Ty se konaly především o svatbách, ale také k dalším příležitostem během celého roku. Tancovalo se o masopustu, při kácení máje, o dožínkách a především o hodech. Císařské hody se dodnes konají třetí neděli v říjnu. Nejstarší hodová taneční zábava se konávala v neděli, od poloviny 20. století v sobotu i v neděli. Od počátku sedmdesátých let, kdy byly v obci pořádány hody s právem, se v organizaci hodů a tanečních zábav střídá hodová chasa z Prakšic a Pašovic. Ostatní zábavy se přes rok konávaly výhradně v neděli, v letním období probíhaly zábavy často v přírodě, v lese na konci Vinohradů nebo v humnech domů.
Taneční repertoár na tanečních zábavách byl široký. Kromě sedlckého tance, který se v Prakšicích dochoval, se tancovaly taneční hry, jako byl metlový, šátečkový a klobůkový. Oblíbené byly i figurální tance husarka, sedmikročka nebo valčík na pivo. Všechny tyto tance zaznamenala v roce 1971 spolu s Martou Toncrovou Zdeňka Jelínková. Z tohoto výzkumu pochází popis celkem 15 tanců, které byly získány především od dvou sester, Anežky Běhůnkové a Anděly Zálešákové (obě nar. 1904). Kromě tanců bylo získáno 55 písní s textem i nápěvem, 5 nápěvů bez textu, 4 texty bez nápěvu, 4 popisy dětských her, dětské říkadlo a popis rodinného a výročního obyčeje. Kromě sedlckého tance však vše zůstalo v rukopisné podobě.
Kromě tanců zaznamenaných v Prakšicích je zajímavý název figurálního tance prakšický v jiných lokalitách na Uherskobrodsku (např. ve Vlčnově), kde se tancuje na nápěv Na tom mostě tráva roste figurální tanec s přeměnným polkovým krokem a přesunem tanečnice podtočením z postu po pravé straně tanečníka na levou a zpět. Tento figurální tanec však v Prakšicích zaznamenán nebyl.
Sedlcký tanec z Prakšic
Sedlcký tanec v Prakšicích nezanikl jen díky záznamu ze sedmdesátých let 20. století, v přirozeném prostředí se totiž po celá léta netancoval. Až v roce 2009, kdy vznikl v Prakšicích folklorní soubor Holomňa pod vedením Kláry Stojaspalové, která se lidovou písní a tancem zabývala ve své bakalářské práci, se podařilo tento starý točivý tanec zrekonstruovat. Tancují ho dnes členové folklorního souboru podle popisu již zmíněné Zdeňky Jelínkové.
Tanec patří mezi tance točivé, má skočný charakter a je složen ze dvou částí. Tanec začíná předzpěvem taneční písně a následuje společné víření tanečního páru, které je zakončeno rychlým dovětkem, tzv. zásmažkou.
Předzpěv taneční písně začíná tanečník, ke kterému se na zatleskání připojí tanečnice nebo si ji tanečník přivede přímo k muzice. Při předzpěvu stojí tanečníci vedle sebe, tanečnice po pravici. Tanečník drží tanečnici pravou rukou v pase, tanečnice má pokrčenou levou ruku položenu na pravém rameni tanečníka. Mladší variantou tohoto uchopení je zavěšení vnitřních paží tanečníků za lokty. Tanečníci stojí v mírně rozkročeném postoji, vnější nohy mírně předsunuty vpřed. Taneční pár se při předzpěvu mírně natřásá, je to dáno přenášením váhy ze zadní stojné nohy na přední. Chodidla nohou jsou však na místě, jen se mírně zvedá pata vnější, zadní nohy. Houpavý pohyb je dán dvojitým pérováním v kolenou. Na konci poslední fráze předzpěvu si taneční pár ještě v držení vedle sebe mírně poskočí. Nadskokem dopadnou shora oba tanečníci zároveň na obě chodidla. Teprve po dopadu se tanečníci nachystají do společného držení k víření.
Druhou částí tance je společné víření tanečního páru. Tanečníci jsou v postavení pravými boky k sobě v polouzavřeném držení, které se během tance nemění. Tanečník uchopí tanečnici pravou rukou v pase a levou paži má nataženou k uchopení pravé ruky tanečnice. Směr víření tanečníků je stále vpravo. Krok víření je skočný, kdy se mírně nadlehčí vnitřní noha tanečníků a na první dobu taktu dopadnou současně obě nohy shora na chodidla; nášlap je více na patu vnější levé nohy, přední část levého chodidla se po došlápnutí mírně zvrtne vlevo. Na druhou dobu taktu pak vnitřní pravá noha provede krok, kterým se posune po směru víření.
Sedlcký tanec je zpravidla ukončen zásmažkou, kdy se nejprve zazpívá píseň či jakýsi dovětek žertovného charakteru. Většinou zazpívají taneční píseň se škádlivým textem tanečníci a vzápětí jim odpoví tanečnice textem navazujícím. Držení při zpěvu se změní na uchopení za lokty tanečníků, krok zůstává stejný. Tempo tance se zrychlí a tím dochází k přechodu ze skočného charakteru kroku až k běhovému. Držení zůstává stejné polouzavřené, v mladší variantě se tanečníci drží za lokty nejen při předzpěvu zásmažky, ale i u víření.
U sedlckého tance z Prakšic není zaznamenána třetí část tance, tedy samostatný taneční projev tanečníků a také směr víření je zapsán beze změn. Tanec tedy zůstal v původní strohé podobě bez přidávaných variant či nových prvků.
Prameny:
Rukopisný fond. Sign. A 1303. Prakšice, Pašovice, sběratel: Zdenka Jelínková, mgf. záznam přepsala Marta Toncrová. 1971. Etnologický ústav Akademie věd ČR – pracoviště Brno.
Použité zdroje:
GAJDŮŠEK, J. 2010. Prakšice: vyprávění o dějinách a životě jejich občanů. Prakšice: Obec Prakšice, 2010. 278 s. ISBN 978-80-254-9001-3.
JELÍNKOVÁ, Z. 1980. Záleské tance. Díl 1. Tance točivé. Ostrava: Krajské kulturní středisko, 1980, s. 150–154.
STOJASPALOVÁ, K. 2013. Obnova zapomenutých tradic, zvyků, tanců a písní v obci Prakšice. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2013.